Maree('s) Muses

Hello, anyone still here? *walks in and blows the dust of the website* How are you all doing? I’m fine. Busy, as you might have guessed by the lack of blog posts. Turns out it’s really difficult to juggle a full-time job and writing energy/inspiration and free time. Who knew, huh? :D  Haló, je tady ještě někdo? *vejde dovnitř o sfoukne prach z webové stránky* Jak se všichni máte? Já se mám fajn. Mám toho hodně, jak jste jistě poznali z nedostatku blogových příspěvků. Ukázalo se, že je opravdu těžké kombinovat práci na plný úvazek a energii/inspiraci na psaní a volný čas. Kdo by to byl řekl, co? :D What we have always known, however, is that I have thing for writing about stuff that happened a long time ago. Starting a blog series and never finishing all that I planned (like all those lovely long posts from my first ever London trip yeeeears ago, e.g this one ). I thought I would try to make some progress on the series about my dancing. Co jsme na druhou stranu vždycky v...

Hello hello, occasional readers of my occasional blog. How are you doing? Autumn treating you well? I’m here with another part of my seemingly endless ramblings about dancing. As ever, it has taken me ages to organize my thoughts and write them down properly (and then translate myself back an forth). Much longer than I anticipated… But hey, this blog has never been one for regular posts. Year long delays just happen :D The point is to get it done and get it out here, so here is another little bit. Ahoj ahoj, občasní čtenáři mého občasného blogu. Jak se vám daří? Je k vám podzim laskavý? Jsem tu s další částí mého zdánlivě nekonečného blábolení o tanci. Jako vždy mi dlouho trvalo utřídit myšlenky a pořádně je sepsat (a pak se překládat tam a zpátky). O dost déle, než jsem předpokládala… Ale tenhle blog nikdy nebyl na pravidelné příspěvky. Roční zpoždění, to se prostě stává :D Hlavní je to dokončit a dostat ven. Takže tady je další malý kousek. I might as well give up o...

Finally, I’m here with Part 3 of my series on dancing. Don’t say you have not been anxiously waiting for it. I know you have! :P Last time, when I told you about the uncertain first lesson full of doubts , I also told you that after that everything got much better, and I promised to share all the new and exciting things that I love about my classes. Well, here we are. Sorry about the delay. Konečně jsem tu s 3. částí mého tanečního seriálu. Neříkejte, že na ni nedočkavě nečekáte. Já vím, že jo! :P Naposledy, když jsem vám vyprávěla o první hodině plné pochybností a nejistoty, jsem vám také řekla, že potom se všechno výrazně zlepšilo, a slíbila jsem, že vám povím o všech těch nových a úžasných věcech, které mám na svých tanečních hodinách ráda. Tak jsme tady. Omlouvám se za zdržení.

Welcome to the second part of my series about how I took up a new hobby and what it did or didn’t do for my mental health. Click HERE , if you want to check out the introduction explaining fully how it came about. The gist of it, that you need to know, is that I signed up for a solo latin dance class for ladies and it was a big deal for me. Here is an account of how my first lesson went. Vítejte u druhé části seriálu o mém novém koníčku a jaký má nebo nemá vliv na moje duševní zdraví. Klikněte SEM , pokud si chcete přečíst úvod, který podrobněji vysvětluje, jak k tomu všemu došlo. Jádro pudla, které potřebujete znát, je, že jsem se zapsala na hodiny sólového latinskoamerického tance pro ženy a že je to pro mě fakt velká věc. Následuje vyprávění o první lekci.

Hello hello, this is an introductory post to a short series on how I took up a new (but not so new) hobby and it made me feel and think differently. I thought perhaps some of you people out there might find interesting or perhaps even inspiring, so I’m going to share the story. But before I get to the point, I want start in a wider perspective and lay out something for you to consider. Zdravíčko, toto je úvodní článek ke krátkému seriálu o tom, jak jsem začala s novým (ačkoli ne až tak novým) koníčkem a jak to změnilo moje pocity a mé myšlení. Napadlo mě, že by to mohlo některé z vás zajímat, či snad dokonce inspirovat, a tak se o ten malý příběh podělím. Ale než se dostanu k jádru věci, chtěla bych začít z trochu zeširoka a předložit vám něco k uvážení. The positive effects of physical exercise on mental health have been well documented. The internet is full of articles about this phenomenon. Everybody knows it: Exercise makes you feel better, apparently. Similarly, we al...

We all run into those idiots in our lives, don’t we? Každý občas narazíme na nějakého blbce, že ano? For example yesterday: First day of work after the holidays, new year, new start, I arrive to work fresh and rested (haha. But definitely more so than before Christmas), eager to get into the giant pile of things I need to get done. When out the blue *TU DU DUUUUUN*  I get a phone call from an idiot, who had nothing better to do on this fine and optimistic morning than to pointlessly shout at me on the phone, because apparently I’m useless. Happy New Year to you too, sir. I don’t care that he’s an idiot incapable of understanding how much work I have, but he caught me unprepared and in the moment I didn’t have the right words and feistiness to stand up to him. That I hated the most. That I allowed him to be mean to me. And the whole thing dampened my whole morning and killed the good mood I had when I got up. Tak například včera: První pracovní den po svátcích, nový ...