Part I: Prologue to Dancing | Prolog k tanci

Hello hello, this is an introductory post to a short series on how I took up a new (but not so new) hobby and it made me feel and think differently. I thought perhaps some of you people out there might find interesting or perhaps even inspiring, so I’m going to share the story. But before I get to the point, I want start in a wider perspective and lay out something for you to consider.

Zdravíčko, toto je úvodní článek ke krátkému seriálu o tom, jak jsem začala s novým (ačkoli ne až tak novým) koníčkem a jak to změnilo moje pocity a mé myšlení. Napadlo mě, že by to mohlo některé z vás zajímat, či snad dokonce inspirovat, a tak se o ten malý příběh podělím. Ale než se dostanu k jádru věci, chtěla bych začít z trochu zeširoka a předložit vám něco k uvážení.

The positive effects of physical exercise on mental health have been well documented. The internet is full of articles about this phenomenon. Everybody knows it: Exercise makes you feel better, apparently. Similarly, we all know that making those first steps - signing up to a class, taking up jogging, yoga, starting to work out a little, even if it's on your own, in the comfort and safety of your home, whatever floats your boat...- the first step is very difficult and the second and third steps when you're trying to keep it up, are even harder.

Pozitivní účinky fyzického cvičení na duševní zdraví jsou dobře známé. Internet je plný článků o tomto jevu. Každý to ví: Po cvičení se cítíte lépe, jak se zdá. Stejně tak všichni víme, že udělat první krok – zapsat se do hodiny, začít běhat, cvičit jógu nebo jen začít trochu posilovat sám v pohodlí a bezpečí svého domova, cokoli je vám blízké... – první krok je velmi těžký. A druhé a třetí kroky, kdy se snažíte u toho vydržet, jsou ještě těžší.

I wonder if anyone has ever documented the fact that for a person already struggling with their mental health, reaching the point when physical exercise makes you feel better can be virtually impossible. Because that point lies beyond an obstacle course built of a million and one feelings of ineptitude, embarrassment, plain and simple lack of strength or stamina, all of which an unhealthy mind blows out of proportion and turns into feelings of unbearable failure, disappointment and tragedy.

Zajímalo by mě, jestli někdy někdo zdokumentoval fakt, že pro člověka, který beztak bojuje se svým duševním zdravím, může být dosažení té chvíle, kdy se bude díky fyzickému cvičení cítit lépe, prakticky nemožné. Protože ta chvíle leží za překážkovou dráhou postavenou z milionu pocitů neschopnosti, trapnosti, prostého a obyčejného nedostatku síly a vytrvalosti, a všechno tohle dokáže nezdravá mysl nafouknout a proměnit v pocity nesnesitelného neúspěchu, zklamání a tragédie.

I'm sure all couch potatoes who decide to start moving go through the tough initial phase. But if said couch potatoe's head is a bit of a mess and … let’s say it has a life of its own... It's sometimes (i.e. most times) impossible to overcome what I call “bad thoughts”. You tend to give up. Because bad thoughts are something you want to avoid. They are already there most of the time. You don't want to purposefully add more, just in case they might get too overwhelming.

Jsem si jistá, že všichni gaučoví povaleči, kteří se rozhodnout začít trochu hýbat, narazí na tuhle počáteční fázi. Ale pokud je hlava řečeného povaleče lehce mimo... řekněme, že tak trochu žije svým vlastním životem... Je někdy (tj. většinou) nemožné přemoci to, čemu já říkám „špatné myšlenky“. Obvykle to vzdáte. Protože špatným myšlenkám se chcete vyhýbat. Stejně už je máte v hlavě po většinu času. Nechcete cíleně přidávat další, aby se náhodou nepřemnožily příliš.

But then... I have always loved dancing.

Jenže... Já jsem vždycky milovala tancování.

It took more than a year of going back and forth, deciding and then losing courage, but eventually, the music in me has won and I signed up for dancing lessons. I picked a solo latin dancing class just for women. I chose this one because a) I have an affinity towards ballroom and latin dancing, b) I am currently (and prospectively) sans dance partner who would be interested/invested enough to dedicate time and money to the hobby… If I was to wait until I find such partner, I might wait for ever. And waste a lot of time when I could be dancing instead. On my own. What of it. I picked the beginners class even though I am not a complete beginner. I know the basic steps, some people would argue I know a lot more. But I figured, since I have not been doing any exercise for ages, and I can’t really foresee how I will cope with this, in terms of fitness, there’s no harm in starting slowly and building it up gradually.

Zabralo to víc než rok rozmýšlení, rozhodování a pak zase ztrácení odvahy, ale nakonec síla hudby zvítězila a já jsem se zapsala na hodiny tance. Vybrala jsem si kurz latinskoamerických tanců sólově jen pro ženy. Vybrala jsem si ho, protože a) mám blízko ke společenskému tanci, b) jsem momentálně (i výhledově) bez tanečního partnera, kterého by to zajímalo natolik, aby byl ochotný věnovat koníčku čas a peníze... Kdybych měla čekat, než takového partnera najedu, taky mohla čekat věčně. A mezitím bych promarnils spoustu času, kdy bych mohlo tancovat. Sama. Co má být. Vybrala jsem si začátečníky, i když úplná začátečnice nejsem. Znám základní kroky, někteří by vám tvrdila, že umím o hodně víc. Ale řekla jsem si, že když jsem dlouho a předlouho neměla žádnou fyzickou aktivitu a nemůžu předvídat, jak se s tímhle vyrovnám, co se týče fyzičky, není nic špatného na tom začít zvolna a postupně přidávat.

So I did it. Please, excuse that I am being a tad overdramatic, but you must understand that this was the first time ever that I had done such a thing - signed up for a class of a physical activity, all on my own, no friend coming with me, and the class is taught by a man.

Tak jsem to udělala. Omluvte prosím, že z toho dělám takové drama, ale musíte chápat, že tohle bylo úplně poprvé, co jsem něco takového provedla – zapsala se na hodinu nějaké fyzické aktivity, úplně sama, bez žádné kámošky, co by šla se mnou, a tu hodinu učí chlap.

One whom I know to be a good and inspiring teacher. But still, a little voice inside me head was really uncertain if it was a good idea. It touched upon the sensitive topic of body image and my perception of myself… Now I signed up for an activity that will inevitably make me sweaty, out of breath, probably inelegant and clumsy at times… All of this witnessed by a rather dreamy bloke. And I have to be ok with that. … Interesting times ahead.

Jeden, o kterém vím, že je dobrý a inspirující učitel. I tak, malý hlásek uvnitř mé hlavy i vůbec nebyl jistý, že je to dobrý nápad. Dotýkalo se to citlivého tématu vnímaní vlastního těla a jeho obrazu... A já se teď zapsala na něco, z čeho budu nevyhnutelně upocená, zadýchaná, pravděpodobně neelegantní a občas neohrabaná... Toto všechno před očima poněkud úžasného chlápka. A mně to nesmí vadit. ... No, čekaly mě zajímavé časy.

So I took a deep breath (and another and another…) and went for it! You may have caught a hint in my new yearsy blog post, that in the end it all turned out quite well :)

A tak jsem se zhluboka nadechla (a pak znovu a znovu...) a šla jsem do toho! Možná jste v mém novoročním příspěvku zachytili malý náznak, že to celé nakonec dopadlo docela dobře :)

I thought it might be a good idea to share my dancing “journey” of these past couple of months and maybe try to focus on whether and how it affected my mental health. I admit, I may be self-indulgent in wanting to document my feelings, but mainly I hope that my story might inspire someone else to take courage, take the next step and change something in their life for the better. Here’s to a new dancy series of blog posts :) If you have any personal experience with the feelgood effect of physical exercise in relation to mental health, I’d be very interested to read your comments.

Myslela jsem, že by mohl být dobrý nápad podělit se o svoji taneční „cestu“ několika uplynulých měsíců a možná se zkusit zaměřit na to jestli a jak to ovlivnilo moje duševní zdraví. Přiznávám, je to ode mě trochu sebestředné, chci si sama pro sebe zdokumentovat moje pocity, ale hlavně doufám, že by můj příběh mohl inspirovat další lidi a dodat jim odvahu, aby udělali další krok a změnili něco ve svém životě k lepšímu. Připíjím na nový taneční seriál článků :) Pokud máte nějakou osobní zkušenost s pozitivními účinky cvičení na duševní zdraví, moc ráda si přečtu vaše komentáře.