Reflections on 2019 | Ohlédnutí za 2019

Hello and welcome to the 20’s!! And welcome here, the blog where nobody writes anything :-D Do you remember when I used to do regular annual reflective posts? The last one I did, stepping into 2018, was a sweet one. There was a lot of progress and positivity and hope. Then 2018 was a lovely year. Top of the decade I’m not afraid to say. Busy, active, positive, happy, strong… I could go on. The thing is, I never wrote it all down, because by the time I should have been writing my traditional reflection, we were in 2019 and life turned. Everything went downhill from there and I was so low and so dark that I didn’t have it in me to sit and write about how great the previous year had been. The darkness was all consuming. For a long time. Yet, here I am, still surviving, with a blog post on the “bad year” and I intend to graciously circle around the darkness and try to extract at least some positivity from it. It must be there somewhere, it must!

Nazdárek, vítejte ve 20. letech!! A vítejte zde, na blogu, kde nikdo nic nepíše :-D Pamatujete, jak jsem pravidelně každý rok psávala přemítavé novoroční články? Poslední byl na prahu roku 2018 a byl miloučký. Hodně pokroku, pozitivity a naděje. A potom byl krásný rok 2018. Nebojím se říct, nejlepší rok desetiletí. V jednom kole, aktivní, pozitivní, šťastná, silná,… mohla bych pokračovat. Jenomže, tohle jsem nikdy nesepsala, protože ve chvíli, kdy jsem měla psát svoje tradiční shrnutí, byl už rok 2019 a život se otočil. Všechno šlo z kopce a já byla tak špatná, v takové temnotě, že jsem nedokázala sednout si a psát a o tom, jak byl uplynulý rok báječný. Tma pohltila úplně všechno. Na dlouho. A přesto jsem tady, stále naživu, s článkem o svém „špatném roce“ a hodlám elegantně kroužit okolo té tmy a pokusit se z ní vytáhnout alespoň něco pozitivního. Někde to tam musí být. Musí!

Reflections, get it? :)

Now onto they yearly overview and extracting positivity. My life themes of 2019 • Celebrating. Mid January, just before it all went pear shaped I turned 30 :) Supposedly, a big and important milestone in a girl’s woman’s life. I don’t feel any different to be honest, but I had a great time celebrating! • Survival. Damage control. Conscious acts of self-care and escapism. Everything turned so bad, so dark… and I felt I was forced to keep going, there was no rest! I had no time to grieve, to be angry, to process what happened… I had to keep moving, keep trying. That was exhausting. So I … gave up on aims and goals and where I’m going… (Still don’t have a clue, tbh.) The only goal was to survive and not lose my mind, or my health, completely. Not lose myself. So I focused on treating myself nice – in little ways and big ones as well. It involved dancing, theatre, tv shows, coffee, cakes, books, walking outside, sleeping, not giving a shit, etc. • Learning. Exploring myself. And my relationship with God. Consciously and intentionally. • Healing. My body, my mind and my soul. • Time. Not having an external structure to my day (work) I am learning to reclaim my time and be more aware that I am the one in control, I am the one with power over how I spend it. Not the other way around. No other people, not time itself, I have the power. Up to me whether I waste my days aimlessly scrolling away on my phone, etc. or whether I face life actively, creatively, find meaningful activities and do them.

Teď tedy k ročnímu přehledu a vytahování pozitivna. Moje životní témata roku 2019 • Oslavování. V polovině ledna, těsně předtím, než se to všechno sesypalo, mi bylo 30 :) Údajně velký a důležitý milník v životě dívky ženy. Po pravdě se necítím nějak jiná, ale oslavování jsem si moc užila! • Přežití. Kontrola škod. Vědomé pečování o sebe samu a únik před skutečností. Všechno bylo tak zlé, tak temné… a já měla pocit, že musím pořád pokračovat, žádné odpočívání! Nebyl čas být zarmoucená, naštvaná, zpracovat, co se stalo… Musela jsem pořád jít dopředu, pořád se snažit. To bylo vyčerpávající. A tak jsem… vzdala veškeré cíle a plány, kam směřuji… (Pořád nemám páru, abych řekla pravdu.) Jediný cíl byl přežít a nepřijít přitom o rozum nebo o zdraví, ne zcela. Nepřijít o sebe. A tak jsem se snažila být na sebe hodná, trochu si dopřávat – malými i velkými způsoby. Obnášelo to tancování, divadlo, televizní seriály, kafe, dortíky, knihy, procházky venku, spaní, kašlání na starosti, aj. • Učení se. Zkoumání sebe sama a mého vztahu s Bohem. Vědomě a záměrně. • Uzdravování. Těla, ducha i duše. • Čas. Když teď můj den nemá nějakou vnější strukturu (práce), učím se znovu si přivlastnit svůj čas a víc si uvědomovat, že já jsem ta, kdo má čas pod kontrolou, já jsem ta, kdo má moc nad tím, jak ho strávím. Ne naopak. Ne jiní lidé, ne čas sám, ale já mám tu moc. Je to na mě, jestli celé dny promrhám bezcílným scrollováním na telefonu, atp. nebo se postavím životu aktivně, tvůrčím způsobem, najdu si nějaké smysluplné činnosti a pustím se do nich.

I did make it sound like 2019 had been a big tangled ball of bad stuff. Not true, of course. There were good things. and good people. I am aware of them and am grateful for them. Only the bad stuff was really intense. And kept trying to overshadow the good. Looking back now, on the whole I don’t think it did. I just found myself experiencing both VERY intensively.

Asi jsem to předtím vylíčila, jako by rok 2019 byl velká zamotaná koule ošklivých věcí. To, samozřejmě, není pravda. Byly také dobré věci a dobří lidé. Jsem si toho vědoma a jsem za ně vděčná. Akorát ty špatné věci byly hodně silné a neustále se snažily zastínit ty dobré. Když se teď ohlédnu, tak nemyslím, že se jim to vcelku podařilo. Akorát jsem obojí prožívala HODNĚ intenzivně.

What I am proud of this year As ever, there was a lot of things I did for the first time, new horizons… And I’m not talking about losing 2 jobs within the space of 7 months, and my mental health spiralling downwards with surprising vigour. I like that feeling when I realize: “I had never done this before in my life. And now I have :)” Here is a selection of some that I am especially proud of. In no particular order: • I stood my ground and didn’t let my boss manipulate me left and right. In the end, it meant that they were not my boss anymore, but I knew I did the right thing. • Bought a yoga mat and I do actually use it. For exercise. • Paso Doble. The first time we clashed (me and paso), early on in the year, it was quite dramatic. I’m not gonna lie, there were tears! :-D These days, it still is extremely challenging, (it’s just so different to the other dances I do, but I won’t get into that here) but I’m slowly warming to it and enjoying its character, including the workout it provides. • I applied and interviewed for a job in another city. As in, I actually realistically considered moving out of Prague. Nothing came out of it, but it was a big moment. • I made and appointment with a new (private) physiotherapist and I did go there. Started a journey to improve my physical well-being. • I became a member of a theatre club :) • I not only translated but this time wrote from scratch the booklet content for my friends’ new album (Prague Cello Quartet) • I read a book in Slovak. Only just. I finished on New Year’s Eve. Reading was preceded by a first of: a fan of my (sporadic) online content – as in a reader of my blog, who is not my friend or a family member bullied into reading it – sought me out and put the book into my hands, after I had previously mentioned wanting to read it. Greetings to Palko :) The book is doing well. Do you want it back? • Joined a group that goes on regular walking trips :)

Na co jsem tento rok hrdá Jako vždy se stalo spousta věcí, které jsem dokázala poprvé, nové obzory... A teď nemám na mysli, že jsem přišla o 2 zaměstnání během 7 měsíců a moje duševní zdraví se s překvapivou vervou sesypalo. Mám ráda ten pocit, když si uvědomím: „Tohle jsem nikdy předtím v životě neudělala. A teď jo :)“ Tady je výběr některých, na které jsem obzvlášť hrdá. V náhodném pořadí: • Stála jsem na svém a nenechala jsem šéfa, aby se mnou manipuloval vlevo vpravo. Ve výsledku to znamenalo, že už není můj šéf, ale věděla jsem, že dělám správně. • Koupila jsem si podložku na cvičení, a dokonce ji používám. Na cvičení. • Paso doble. Když jsme se poprvé střetly (já a paso) začátkem roku, bylo to docela dramatické. Nebudu lhát, tekly slzy! :-D Dnes je pro mě paso pořád velká výzva (je prostě tak jiné, než ostatní tance, ale do toho se tady nebudu pouštět), ale pomalu mu přicházím na chuť a začínám si ho užívat, včetně posilka, ke kterému při něm dochází. • Ucházela jsem se a byla na pohovoru o místo v jiném městě. Jakože jsem reálně uvažovala o stěhovaní z Prahy. Nic z toho nebylo, ale byl to důležitý okamžik. • Objednala jsem se k novému (soukromému) fyzioterapeutovi a šla jsem tam. Začala cestu ke zlepšení mého fyzického stavu. • Stala jsem se členkou divadelního klubu :) • Tentokrát jsem nejen přeložila, ale rovnou napsala celý obsah bookletu nového CD mých kamarádů (Prague Cello Quartet) • Prečítala som knihu ve slovenčině. Těsně – dočetla jsem ji na silvestra. Čtení předcházelo ještě jiné „prvenství“: fanoušek mého (sporadického) online psaní – jakože skutečný čtenář mého blogu, který není ani kamarád, ani člen rodiny, kterého jsem donutila to číst – mě vyhledal a vrazil mi do ruky knížku, o které jsem se předtím zmínila, že bych ji ráda četla. Zdravíme Palka :) Kniha se má dobře, chceš ji zpátky? • Přidala jsem se ke skupině lidí, která chodí na pravidelné výlety :)

Grateful What I am grateful for (not so) strangely coincides with what I’m proud of. None of my “achievements”, however big or small, go taken for granted. I am aware that whatever I am able and/or capable of doing today, I might not be next week or next month. Mental health is a fickle bastard and I remember all too well the times when none of what I’ve listed above would have been even an option or an alternative. The bad, the days when I’m not amazing and productive and brave, they do come. And when they do, I’m not surprised. When they don’t, I cherish their absence. In my life “not feeling miserable” is not the norm, the neutral where you start. It is something I need to fight for, and if I succeed, it is a blessing to be pleased with and grateful for. Among other things I am grateful for, and it does not fall into the category of my own “achievements” are people. Certain people, out of which I shall mention (but not name) a few groups: • Friends, who are not scared away by my introversion and occasional anxiety and nervous behaviour. • Some of my former colleagues who made my going away fucking emotional :) I hadn’t felt so loved in a long time ♥ • Dance teachers, whose energy, motivation, company, guidance, understanding… kept me alive. • Theatre people. From the ones we see and hear, through the ones hiding (and creating) backstage, to the office folk who keep the whole theatre machine running… Thank you! for all of you together bring to life this magical organism that is theatre, which I had fallen in love with this past year, more than ever.

Vděčnost Za co jsem vděčná se (ne až tak) zvláštním způsobem překrývá s tím, na co jsem hrdá. Nic, čeho jsem „dosáhla“, jakkoli malé nebo velké, neberu jako samozřejmost. Uvědomuji si, že co můžu, čeho jsem schopná dnes, nemusím být příští týden nebo za měsíc. Duševní zdraví je nestálá potvora a já si příliš dobře vzpomínám na doby, kdy nic z toho, co píšu tady nahoře… to nebyla ani možnost nebo alternativa. Špatné dny, kdy nejsem úžasná, produktivní a statečná, přijdou. Když přijdou, nepřekvapí mě to. Když nepřijdou, cením si toho, že jsou pryč. „Necítit se mizerně“ není v mém životě běžné, neutrál, kde začínáš. Je to něco, o co musím bojovat, a když uspěju, je to požehnání, ze kterého je třeba se těšit a být za něj vděčná. Další, za co jsem vděčná a nespadá to do kategorie mých úspěchů, jsou (kromě jiného) lidé. Jistí lidé, z nichž zmíním (ale nebudu jmenovat) několik skupin: • Kamarádi, kteří se nenechají odstrašit mojí introverzí, občasnými úzkostmi a nervózním chováním. • Několik mých bývalých kolegů, kteří mi přichystali zatraceně dojemné loučení :)  už dlouho jsem se neměla takový pocit, že mě lidi mají rádi ♥ • Taneční lektoři, jejichž energie, motivace, společnost, vedení, chápání… mě udrželo při životě. • Lidi od divadla. Od těch, které vidíme a slyšíme, přes ty, kteří se schovávají (a tvoří) v zákulisí, po kancelářské tvory, kteří udržují celý ten divadelní stroj v provozu… Děkuju! Protože vy všichni společně přivádíte k životu ten kouzelný organismus, kterým je divadlo a do kterého jsem se v minulém roce, víc než kdy předtím, zamilovala.

Handpainted picture on a tote bag I got as a farewell present from my colleagues ♥

Regrets? None. None that are serious. I would regret, had there been moments when I let circumstance, other people, occasion… rule over me and make me behave unlike who I really am. Curiously though, quite the contrary was happening. All throughout the year (and all the difficulties it brought) I was almost surprising myself by… staying firm and true to who I was. More strongly than ever before, I think. Or, how shall I put it? It feels like I’ve been centring on, getting closer to my “real self” and deep in there, I’m finding something strong and unshakable. Something that I am firmly rooted in, even though at times it seems like the Earth is trying to shake me off the surface… That’s not too bad, is it? Not a bad outcome for a year of disasters.

Lítost? Žádná. Ne nijaká závažná. Litovala bych, kdybych se byla nechala převálcovat okolnostmi, jinými lidmi, událostmi… kdyby mě přiměly chovat se jinak, než kdo opravdu jsem. S podivem však konstatuji, že docházelo k pravému opaku. V průběhu celého roku (a všech těžkostí, které přinesl) jsem se až překvapovala… s jakou pevností zůstávám pravdivá vůči tomu, kdo jsem. Silněji než kdy předtím, řekla bych. Nebo, jak bych to řekla? Jako bych zacílila dovnitř sebe, přiblížila se svému „pravému já“ a tam hluboko našla něco silného a neotřesitelného. Něco, v čem jsem pevně zakořeněná, i když to někdy vypadá jako by se mě Země snažila setřást ze svého povrchu… To není tak špatné, co myslíte? To není špatný výsledek roku katastrof.

Everything's gonna be all right!

So somehow, I manage to step into the new year with optimism and hope. I wish you the same. Take care of yourselves, until next time ;) If I was to post an overview of my favourite reads of 2019 or favourite culture events, I went to… Which one would you like to see first?

A tak se mi nějak podařilo vykročit do nového roku optimismem a nadějí. Vám přeji to samé. Dávejte na sebe pozor. Tak zase příště ;) Kdybych sem třeba měla dát nejoblíbenější knížky, co jsem četla v toce 2019 nebo nej kulturní zážitky… Co z toho byste chtěli vidět nejdřív?

Instagram * Facebook * Twitter * Bloglovin