Another Year Over, New One's Just Begun | Další rok skončil, nový začíná

Happy New Year, dear occassional readers! Welcome to the second year of bilingual blogposts. There were not that many, I know, but you must consider, I have to write all of them twice now ;) It would not be January without looking back at the previous year and making plans and finding inspiration for the future. So, here it is:

Šťastný nový rok, drazí příležitostní  čtenáři! Vítejte v druhém roce dvojjazyčných příspěvků. Nebylo jich sice moc, já vím, ale považte, teď je všechny musím psát vlastně dvakrát ;) Nebyl by to leden, abychom nezačali hodnocením minulého roku a plány a inspirací do budoucnosti. Takže tady jsou:

Where is winter? I took this photo on 4th January. 

2017 was a strange one. I mean for me, on a personal level. Globally, socially, it was even stranger, we all know that, but let’s not get into that here. For me there was that small matter of losing my job. I have not found a new one. Just yet ;) Unemployment is not nice. It is a shadow that lies over everything else that happens in your life.

Rok 2017 byl podivný. Mám na mysli pro mě osobně. Celosvětově a celospolečnensky byl ještě podivnější, ale do toho se tady nebudeme pouštět. Pro mě tu byla ta drobná záležitost se ztrátou zaměstnání. Novou jsem nenašla. Zatím ;) Být nezaměstnaný není fajn. Je to stín, který leží na všem ostatním, co se děje ve vašem životě.

Nevertheless, there were moments of happiness, friendship, strength and confidence & bright shining light. Moments when I managed to muster all the courage I had, I was brave and did things, went places… And I was rewarded with realizing how much I have grown. That sheer joy of realizing who I am now, and how I keep moving forward and building on who I have been before, embodying this ongoing development, this positive process… Priceless! And yes, it usually comes after I have pushed myself and done something challenging. First there is a rewarding feeling within me and sometimes, something small, fun and lovely happens outside and that’s like an extra special little treat… proving to me that I am on the right track and that good things come to those who… do not sit at home, to those who are active and who try to do the right thing.

Přesto se našly okamžiky štěstí, přátelství, síly a sebedůvěry a jasného zářivého světla. Chvíle, kdy jsem musela sebrat veškerou odvahu, co jsem měla, byla jsem statečná a dělala jsem věci, cestovala… A odměnou mi bylo, že jsem si uvědomila, jak moc jsem vyrostla. Čirá radost uvědomění si, kdo dnes jsem a jak se stále posouvám kupředu a stavím na tom, kdo jsem byla dřív, že jsem ztělesnění probíhajícího rozvoje, pozitivního procesu… To je k nezaplacení! A ano, obvykle to přichází po tom, co se přinutím a udělám něco náročného. Nejdřív přijde uspokojivý pocit uvnitř a občas se pak „zvenku“ stane něco drobného, vtipného a milého, co je jako extra odměna navíc… která mi dokazuje, že dobré věci se dějí těm, kdo… nesedí doma, těm kdo jsou aktivní a snaží se udělat správnou věc.

It’s not always sunshine though, is it? There have also been moments of extreme loneliness, sadness and darkness. Darkness so deep I almost start to worry it won’t go away. It always does. I just have a very impractical talent for feeling lonely. It’s silly. It’s not realistic. It’s probably my mental health playing tricks on me. But I still feel it. And that sucks.

Ale vždycky to není tak sluníčkové. Byly také chvíle extrémní samoty, smutku a tmy. Tmy tak hluboké, že se málem začnu bát, že už nikdy neodejde. Vždycky odejde. Mám zkrátka velmi nepraktické nadání pro to cítit se osaměle. Je to hloupé. Není to skutečné. Nejspíš je to mé duševní zdraví, co na mě zkouší různé triky. Ale stejně to cítím. A to je naprd.

Friendship remains a mystery to me and I am beginning to think that maybe it is meant to be one. Forever. Maybe it’s not a puzzle that I can solve and then it will be perfect and easy… There were a number of beautiful moments of friendship. Little things, like… Me and a friend sitting on a step across the road from a cathedral, looking at the building and talking about it, about how the architecture, the structure, the decor made us feel… Moments like that are precious! Some friendships have grown. Some old friendships have withered and gone stale. Some, even older friendships have been renewed. And some friendships that I hope for have not been formed yet.

Přátelství je pro mě stále záhadou a začínám si myslet, že možná má být záhadou. Napořád. Možná to není hádanka, kterou můžu vyřešit a pak už to bude snadné a dokonalé… Kolik nádherných chvil přátelství jsem letos zažila. Drobností jako... když sedím s kamarádkou na schodě přes ulici od katedrály a díváme se na budovu a povídáme si o ní a co v nás ta architektura, stavba a výzdoba vzbuzuje za pocity… Takové okamžiky jsou vzácné! Některá přátelství vyrostla. Některá stará přátelství uschla a vyprchala. Některá, ještě starší přátelství se obnovila. A některá přátelství, která si přeji, se ještě nezrodila.

What else… Ooh, I cut my hair. (You may have noticed new photos and a new About me page.) And then I cut it a little bit more. And then a little bit more. Then for the rest of the year I kept running into people who have not seen my “new look” yet and were positively astonished. If they could recognize me. People have commented on my new image, there have been a lot of compliments… And while I was and am most grateful to receive and appreciate them, a part of me strongly disliked calling it a “new image“. It is not an image. It is me. I look more me than I had before. That is why you like it. Not because it’s “pretty“. It’s more me. Not an image, all right? Good.

Co ještě… Ooh, ostříhala jsem si vlasy. (Možná jste si všimli nových fotek a nové stránky O mně.) A pak jsem ustřihla ještě kousek. A pak ještě kousek. Po zbytek roku jsem potkávala lidi, kteří ještě neviděli můj „nový vzhled“ a byli zcela ohromeni. Pokud mě tedy poznali. Komentovali mou novou image, vzduchem létala spousta komplimentů… A i když jsem byla a jsem za tu chválu vděčná a vážím si jí, něco ve mně silně nesouhlasí s tím nazývat to „nová image“. Není to image, není to obraz. Jsem to já. Vypadám víc jako já, než jsem vypadala předtím. Proto se vám to líbí. Ne proto, že je to „pěkné“. Je to víc já. Není to obraz, jasný? Dobře.

Now for something fun and cultural. I carefully looked through my Culture Diary and for 2017 I counted a total of 34 events. That is a lot more than last year :) but there has been a shocking lack of theatre. I miss it dearly! I’ll have to do something about it next year.

A teď ze zábavy a kultury. Pečlivě jsem prošla svůj kulturní deník a za rok 2017 jsem napočítala celkem 34 událostí. To je o hodně víc než předchozí rok :) ale došlo k šokujícímu nedostatku divadla. Moc mi schází! Budu s tím příští rok něco muset udělat.

Discoveries and Heart Awards 2017 ♥ Music: The Gloaming ♥ Film: Arrival, Dunkirk ♥ TV: Svět pod hlavou, The Crown, Peaky Blinders S4 ♥ Honorary mention: Costa Coffee Shops for being a familiar, cozy safe space and for all the money I left there So that has been my year. And I danced my way. That’s not too bad, is it?

Objevy a srdíčkové ceny 2017 ♥ Hudba: The Gloaming ♥ Film: Příchozí, Dunkirk ♥ TV: Svět pod hlavou, The Crown, 4. řada Peaky Blinders ♥ Čestné uznání: kavárny Costa Coffee za to, že jsou známým, pohodlným a bezpečným prostředím a za ty prachy, co jsem v nich nechala Takže to byl můj rok. A tímhle vším jsem protančila. To není tak špatné, což?

New Year What plans and resolutions do I have for 2018? Aside from the obvious “get a job and be independent”? I don’t do resolutions in the traditional sense of the word, although, obviously I want to read more books, sing more songs, dance more dances, travel and see places, meet people, write more, take more photos,… I want to keep doing what I’m doing. Just be better at it.

Nový rok Jaké plány a předsevzetí mám do roku 2018? Kromě toho očividného „sehnat práci a osamostatnit se“? Nedávám si předsevzetí v tom obvyklém smyslu slova, ačkoli samozřejmě chci číst víc knih, zpívat víc písní, tančit víc tanců, cestovat, setkávat se s lidmi, fotit fotky,… Chci dál dělat to, co dělám. Jen v tom být lepší.

I don’t do resolutions, but I like to have a motto, a phrase ingrained in my head, something clear that I can go to when I lose focus. Something to help me find the right attitude towards… anything that might be coming my way. For this year, my focus is to be open. It’s a feeling that has been growing in me for a couple of months and I have now put it into words.

Nedávám si předsevzetí, ale ráda mám nějaké motto, větu vrytou do hlavy, něco jasného, k čemu se můžu obrátit, když se přestanu soustředit. Něco, co mi pomůže najít zase správný postoj k… čemukoli, co přijde. Tento rok se chci zaměřit na to být otevřená. Je to pocit, který ve mně sílí už několik měsíců a teď ho chci pořádně formulovat.

Be open. Open to good things that might happen to you. Open to be the good thing that happens to someone else. Good things do happen. But not on their own. It’s our business to make them happen. Us humans, we have this wonderful capacity for kindness. Let’s use it!

Být otevřená. Otevřená dobrým věcem, které se mi můžou stát. Otevřená tomu, že já můžu být dobrá věc, která se stane někomu jinému. Dobré věci se dějí. Ale ne samy od sebe. To je naše práce, aby se děly. My lidé máme totiž úžasnou schopnost laskavosti. Tak ji používejme!

I wish you a lot of good things for the new year! And a lot of blog posts on Maree's Muses ;)

Přeji vám do nového roku hodně dobrých věcí! A taky hodně článků na Maree's Muses ;)

Facebook * Twitter * Bloglovin